#1 poznámka pod čarou - O budoucnosti ministra Sikorského

Radoslaw Sikorski opublikoval na X v tomto týdnu grafiku, které porovnává výši inflace v únoru 2023 za vlády premiéra Morawieckého se současnou inflací za vlády premiéra Tuska. Jedná se o tak prvoplánovou a očividnou manipulaci, že se až nabízí otázka, proč se k něčemu takovému nový vicepremiér, který v posledních měsících výrazně roste v průzkumech důvěry, snižuje? Odpověď na tuto otázku nám může odkrýt mnoho z politické kuchyně muže, který se na troskách důvěry svého politického tábora úspěšně snaží nabídnout dobře promyšlenou, a především konečně věrohodnou alternativu planých slibů a vzletných frází.

Proč tedy publikuje manipulaci, zamlčující příčiny vysoké inflace z února 2023, která určitě nepřesvědčí jeho politické nepřátele, prokouknou ji jeho příznivci, ale především která odradí zklamané voliče? Ty voliče, kteří hledají věcnou politiku bez nekonečného rodového sváru Monteků a Kapuletů a které právě on dokázal v koncovce prezidentské kampaně a v následujících týdnech oslovit.

Určitě se nejedná jen o čistou prázdnou provokaci svých protivníků, bývalý vojenský reportér Sikorski neužívá ve válce slepou munici. Šokovat? To ano! Být kontroverzní?Samozřejmě! Být nebojácný, být smiřující, být filozofem, státníkem, revolucionářem – to všechno od ministra zahraničí již známe, ale vždy když se politicky projevoval, dělal to s jasným politickým kalkulem, a vždy pro svůj individuální prospěch. Nikdy se nedokázal zařadit do klasického stranického života, ani v PiS ani v PO, co ho stálo již dvě prezidentské nominace, ale tak nikdy nemusel užívat tupou stranickou propagandu bubnující k mobilizaci vlastního tábora, nemusel kopat liniové zákopy a bezmyslně z nich házet na slepo granáty. Naopak, svojí neotřelostí dokázal přesvědčit nejen svůj tábor, který na něho po prvotním výrazném neúspěchu v prezidentských primárkách (25% vs. 75% Trzaskovského) nyní patří téměř jak na dříve zapuzeného mesiáše, ale také na voliče unavené tím tupým přetahováním lana, v jehož středu visí polská vlajka. Vrcholem jeho výše popsaného umu bylo slavné pivo s Mentzenem. Neotřelý triumf hráče, který vypadl již v kvalifikaci, jednotící a přece lstivý, šokující i státnický, odzbrojující, dominující, převážející lídra Konfederace, který chtěl všechny převést – jak St. Pauili v roce 2001 – Weltpokalsiegerbesieger!

Jak se vůči tomu staví včerejší post srovnávající inflaci po roce zuřící války s dnešní situací?

A přece, ten zdánlivě nevinný post může signalizovat velké změny. Za prvé, Radek Sikorski, který v přesvědčení vlastní dokonalosti často pohrdal stranickými povinnostmi, poučen, že ta možná pro něho bezvýznamná složka úspěchu na nejvyšší úrovni může být rozhodující, se nesměle řadí do stranické šedi prosté propagandy – anonymního novodobého rozdávání stranických letáků na ulici. Za druhé, ukazuje svoji loajalitu vůči premiérovi Tuskovi, pro jehož věčnou slávu se neštítí ani nejtupější propagandy. A to v době, kdy je dříve neotřesitelná pozice všespásného lídra Polska ohrožena. A tady asi musíme nejvíce zpozornět- protože kým je ohrožena? Právě Sikorskim. A protože ten motiv, kdy Radoslav Sikorski zdánlivě staví svůj vlastní zájem na druhou kolej pro svého stranického soka již dobře známe. Primátor Varšavy by o tom mohl vyprávět stejně náruživě, jako Brutus, stojíce rozhodně za Césarem, aby mu odtamtud mohl v rozhodující chvíli uštědřit poslední rozhodující úder. Možná již v listopadu, a možná výše zmíněné nic neznamená, a premiant oxfordských salónů jen opravdu nezištně obdivuje premiéra Tuska, který svojí vytrvalou prací a promyšlenou politikou dokázal zkrotit inflaci na 3,4%, co hloupí Poláci v posledních volbách nedokázali ani docenit.